Krize a naděje současné medicíny
Názor odborníka
MUDr. Jan Hnízdil
Čím dál tím víc lidí upírá svoje naděje k moderní medicíně, užívá si rentgenového a elektromagnetického záření, napojuje se na různé přístroje a posléze si dobrovolně proměňuje své tělesné šťávy na různě koncentrované roztoky chemických látek, které ochotně a v přebytku produkují farmaceutické továrny. Vzniklo nové výrobně-spotřební odvětví vysoce vyvinuté společnosti, které stírá rozdíl mezi člověkem a strojem. V biotechnologickém pojetí světa se člověk, aniž si tu změnu uvědomuje, ztrácí jako přirozená bytost. Zrcadlem, obětí i spoluviníkem tohoto procesu se stává obor lékařství. Dříve se zabýval člověkem ve chvílích, kdy nemoc ohrožovala jeho existenci. Dnes jsou zdraví i nemoc komodity.
V zemích OECD se v letech 1970−1996 zvýšily výdaje na léky z 0,4 na 0,7 procenta HDP. A protože se HDP za uvedené období zvýšil o 50 procent, znamená to, že náklady na léky rostou rychleji. Největší farmaceutické koncerny se z hlediska finančního objemu svého hospodaření stávají ekonomicky silnějšími než řada států. Například společnost Pfizer je na 17. místě světového pořadí (Austrálie na 11., Švédsko na 19., Singapur na 39. pozici). Tahounem prodeje a pro farmaceutické firmy zemí zaslíbenou jsou bezkonkurenčně Spojené státy. Podle nedávné studie vědců ze Slone Epidemiology Unit v Bostonu užívá osmdesát procent dospělých Američanů každý týden nejméně jeden lék, 25 procent pak pět různých léků týdně.
V roce 1996 tak například každý třetí Američan užíval tablety na snížení krevního tlaku v duchu masově šířené propagandy „čím nižší tlak, tím lépe“. Vyšetření na hypertenzi a následná ordinace léků se staly vůbec nejčastějším důvodem návštěvy lékaře. Tento vývoj dnes už zřejmě nelze zastavit navzdory tomu, že hypertenzní chorobu je nutné vnímat a léčit v širokém komplexu příčin. Podobné nekritické nadšení provázelo i vyšetření a následnou léčbu zvýšené hladiny cholesterolu v krvi. Tisíce jinak zdravých mužů a žen na celém světě spotřebovaly léky na snížení cholesterolu za více než tři miliardy liber ročně. V současné době se lavinovitě šíří propagační kampaň léčby sexuální dysfunkce. Podle farmaceutické firmy Pfizer celosvětově postihuje 150 milionů mužů, v České republice každého druhého staršího čtyřiceti let. Nedosti tomu, jen ve Spojených státech má ženskou obdobu této poruchy léčitelnou prostřednictvím „ženské Viagry“ trpět 65 milionů žen.
S astronomickými výdaji vynakládanými na zdravotnictví ve vyspělých státech ostře kontrastuje katastrofální stav a způsob financování zdravotnictví zemí rozvojových. Podle záměrů OSN by totiž bohaté země měly dávat na pomoc určenou pro rozvoj zdravotnictví chudých zemí 0,7 procenta svého hrubého domácího produktu. Ve skutečnosti však dávají daleko méně, například Velká Británie 0,26 procenta, a USA dokonce jen 0,1 procenta HDP. Podle Komise pro makroekonomiku a zdraví při Světové zdravotnické organizaci by se tato pomoc měla z dnešních šesti miliard amerických dolarů každoročně zvyšovat tak, aby v roce 2015 dosáhla 31 miliard amerických dolarů. Z uvedených údajů zřetelně vyplývá, že medicína vyspělých zemí zaměřuje svoje úsilí nejen na léčení nemocných, ale stále více vyhledává choroby i u lidí, kteří žádnou nemocí netrpí. Namísto umění žít s obtížemi, které jsou samozřejmou součástí života, nastoluje požadavek zbavit se těchto obtíží, podlamuje vůli člověka přizpůsobit se realitě, nemotivuje ho nikterak k aktivní péči o zdraví. Lékařská lobby, média i farmaceutický průmysl neustále stupňují tlak na rozšiřování diagnóz nových chorob, aby obratem nabídly jejich snadná řešení. Vytvářejí potřebu různých vyšetření a odhalují nové poruchy, které pak nákladně léčí.
Komerční zájmy se dostávají do stále ostřejšího střetu se zájmy pacientů. Odborníci zjistili, že farmaceutické společnosti často riskují životy pacientů, když nepravdivě informují o výsledcích klinických zkoušek léků. V roce 2001 proto rozhodl Mezinárodní výbor vydavatelů lékařských časopisů omezit publikování klinických studií, neboť jsou v mnoha případech manipulovány farmaceutickými firmami, které je financují. „Existují případy přehánění předností léků, a naopak zamlčování jejich nepříznivých účinků,“ konstatoval doktor John Horton, vydavatel jednoho z největších britských lékařských časopisů Lancet.
O tom, že toto riziko není zanedbatelné, hovoří studie provedená odborníky lékařské fakulty Bostonské univerzity a publikovaná v prestižním časopise New England Journal of Medicine. Ze závěrů vyplývá, že masově užívané léky proti bolesti, především ibuprofen a aspirin, působí svými vedlejšími účinky poškození žaludku, na které ročně umírá jen ve Spojených státech sedmnáct tisíc osob. To je přibližně stejný počet lidí, jaký ve stejném časovém období usmrtí AIDS. Zmíněný trend však přináší řadu paradoxních důsledků. Analýzy totiž ukazují, že čím více prostředků vynakládá společnost na zdravotní péči, tím nemocnější se její občané cítí. V letech 1966−1988 celosvětově vzrostl počet lidí, kteří se začali obávat o svoje zdraví, z původních 15 na 50 procent.
MUDr. Jan Hnízdil je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem. Deset let vedl rehabilitační oddělení Fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V současné době pracuje v Centru komplexní péče v Dobřichovicích u Prahy, kde se věnuje komplexní, psychosomatické medicíně. Je autorem či spoluautorem řady odborných článků a publikací. Tento sloupek napsal spolu s Jiřím Šavlíkem a vyšel v roce 2003 ve Zdravotnických novinách a následně v autorově knize Mým marodům.
